Do velikonoc je zatím celkem daleko a tak mnohé jistě napadne, že bych se měl věnovat spíše adventnímu či vánočnímu tématu. Jelikož mám ale v hlavně určitou myšlenku (vyburcovanou čtením z předposlední kapitoly Markova evangelia), která by jistě do velikonoc vyprchala a vyšuměla, myslím že nebude na škodu pokud ji sepíši rovnou. Mimo jiné také proto, že je jistě platná pořád a ne jenom jednou za rok z jara.
Patnáctá kapitola Markova evangelia (podobně jako 27. kapitola u Matouše...) mluví o ukřižování Ježíše Krista. Pro člověka 21 století, denně masírovaného krvavými filmy a zprávami či televizními novinami - které si leckdy nezadají z horory, je smrt kohosi před 2000 lety celkem nezáživná. Byť byl onen člověk možná odsouzen nespravedlivě.
Proč bych se měl zajímat o to kdo onen člověk byl, a proč je kolem Něho takový rozruch? Proč bych se měl starat o zkorumpovanost justice v Římské říši kdysi dávno? Protože On je Boží syn a jsem to já kdo jej přibíjí na kříž. Ne tehdy a tam... ale dnes a tady... Děkuji ti Bože že jsi mě přes to přese všechno přijal za svého syna.
Jak nesmírná je Boží láska k nám... vždyť On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal;...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.