neděle 23. ledna 2011

...obsah je forma...

Všímám si toho již delší dobu v mnoha situacích a oblastech. Právě jsem se vrátil z jedné trochu rozporuplné akce. Určitý vnitřní 'rozpor' spočívá v tom, jakým způsobem ostatní kolem mě brali přítomného řečníka. Určitě jsem slyšel mluvit jiné lidi a jiné přednášky, které mě oslovili a zaujali více. To ale není důvodem k tomu abych se nesnažil nalézt na jeho projevu nějakou myšlenku aktuální pro mě a ještě navíc strhával svojí nechutí ostatní...

Zkusme se zamyslet nad slovy písně Vltava od Daniela Landy. Možná s ním v mnohém nesouhlasíte, možná vám nesedí jeho styl a způsoby, možná ho ani nechcete znát, jeho myšlenky ale mají hlubokou pointu kterou dává k přemýšlení. Nechce abychom slepě souhlasili, ale abychom přemýšleli, udělali si úsudek, vlastní názor a podle něj se chovali.

(nejen) Ve zmiňované písni nastavuje zrcadlo naší společnosti a mimo jiné zpívá ...obsah je forma... To je myšlenka tohoto příspěvku. Proč tolik dáme na formu projevu než na obsah. Proč nás odradí všechno možné okolo a nejsme pak ochotni zamyslet se nad myšlenkou. Ne každý dokáže perfektně zaujmout a "bavit" lidi svým proslovem, to ale neznamená že myšlenka kterou chce předat, nestojí za zamyšlení. Naopak je myslím mnoho "bavičů" kteří zaujímají prázdnými slovy...
Proč je pro nás důležitější kdo mluví a jak než o čem?

pondělí 10. ledna 2011

Mlha

Když jsem včera večer dorazil na koleje, měl jsem v hlavě poněkud zmatek. Myšlenky se mi motaly jedna přes druhou (jako v poslední době často). Nezodpovězené otázky na pořádku moc nepřidaly.

Abych si trochu provětral hlavu vyrazil jsem na vzduch... popřemýšlet, proběhnout se, modlit se...

Venku panovala slušná mlha, takže bylo vidět jen na pár metrů. Trochu mi to připomnělo situaci v mojí hlavě. Taky vidím v životě sotva pár kroků před sebe...


Nebýt pouličních lamp a oranžových výstražných světel kolem příkopu a nepohybovat se ve známém prostředí asi bych v té mlze brzy velmi rychle zabloudil... V životě ale, pokud chci jít kupředu, musím se stále pohybovat po neznámém prostředí....

Jak příhodný verš jsem dostal na letošní rok z 23. žalmu: Hospodin je můj pastýř,...

Proč si nenecháme poradit?

2. Samuelova 11:1-12:14

Král David je považován za největšího Izraelského krále všech dob. Byl povolán od Boha, pomazán, vyvolen Hospodinem aby vedl boží lid.
A tento David se nechal strhnout k hříchu. On který měl být příkladem celému Izraelskému národu, zcizoložil se ženou svého věrného vojáka a aby to ututlal, zosnoval vraždu. To je i na dnešní dobu bezbožných vládců celkem silná káva.

A když se zdá že je vše vyřízeno a zahlazeno, David šlechetně přijímá ženu zemřelého vojáka pod svojí ochranu (a o pravé podstatě věci nikdo nic neví),  přichází prorok Nátan a vypráví Davidovi příběh o boháči a chudákovi a o nepříliš čistých praktikách prvně jmenovaného. David je spravedlivý král a proto hodlá rezolutně zasáhnout proti tomuto bezpráví.
Na to ale Nátan poodhaluje osoby a obsazení vyprávěného příběhu: "Ten muž jsi ty! Podívej se co všechno ti Bůh dal a kdybys chtěl, přidal by ti mnohem víc. A ty ses dopustil toho co je zlé v Hospodinových očích!"
Velice troufalé. Podívejte se co se dneska děje lidem kteří chtějí ukázat na nějakou špínu.
Král David měl jistě mnohem větší pravomoc a Nátan si to mohl šeredně odskákat. To prostě není jen tak přijít za někým a ukázat na jeho chyby.

David ale uznává chybu: "Zhřešil jsem proti Hospodinu." nebo jak zpívá v žalmu 51:
Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích.(Žalm 51:3-4)
Nemyslím si že by předtím nevěděl že to co provedl bylo špatně, v tuto chvíli si ale uvědomuje, že ututlávání a zahlazování hříchu nás vede do stále hlubších vod. Hřích plodí další hřích.
Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. (Žalm 32:3-5)

Může něco David a Nátan říci dnes nám? Položme si otázku zda máme kolem sebe někoho jako měl David Nátana, někoho kdo se nebojí ukazovat na naše chyby ne proto aby nás shodil, ale aby nám pomohl? Dokážeme my sami přiznat chybu?

Nemusí to být zrovna něco velikého, třeba jen nějaká drobnost. Možná ani netušíme že to co děláme je špatně. Sám dělám mnoho hloupostí a mnohdy mi to ani nedojde. Nevidím to, nevšimnu se že je něco špatně. Každý vidí věci trochu jinak, zaměřuje se na jiné detaily. Přikládá důraz trochu jinam.

A někdy možná dělám něco co není vyloženě špatně, někdo jiný ale ví že to jde udělat jinak lépe.

A když pak někdo přijde a řekne nám tytyty! to se nedělá, místo abychom se zamysleli a uznali pravdu, postavíme si kolem sebe bytelnou zeď, obrníme se nějakým úšklebkem a snažíme se naši chybu zahrát do autu, místo abychom ji uznaly a začali znovu a lépe. Hledáme okamžitě chyby v tom jak nám to bylo řečeno a kdo nám to řekl, soustředíme se na obal místo abychom vnímali obsah.

Co je ale možná ještě smutnější, že máme podobnou reakci i když nám nikdo nevytýká žádnou chybu, jenom nám chce poradit, pomoct s něčím co neděláme nejlépe. Proč je naše reakce (byť jenom v mysli) Co ty tomu rozumíš, co my máš do toho co kecat! Já to vím nejlíp!

Neříkám a netvrdím že máme slepě přijímat rady a napomenutí ze svého okolí. Možná ani druhá strana nemá pravdu. To o co mi jde, je abychom se nad tím zamysleli, uvažovali, jestli na tom něco nebude. Jestli náhodou nemá pravdu? Jestli nevidí něco co já ne? Zamysleli se nad obsahem, nad myšlenku ne nad formou podání.

Ještě je zde druhá strana příběhu. Postava Nátana. Jsem někdy v pozici, že bych měl někomu ukázat na chyby? Beru to potom tak že chci dotyčnému pomoct, nebo využívám vhodnou příležitost k jeho shození? Vidím že někdo dělá něco a já vím jak to udělat lépe, budu si o tom šuškat za jeho zády abych ukázal jak jsem dobrej a jaký on je nemehlo? Nebo půjdu k dotyčnému a poradím mu?


Jsou zde dvě role, do kterých se za život dostane jistě každý z nás. Je naším prvotním cílem v roli Nátana druhého shodit nebo mu pomoci? A pokud jsme v pozici Davida a někdo nás přišel na něco upozornit, berme to, že nám chce pomoct a ne nás shodit? (A pokud jeho cílem není nám pomoct, tak to stejně není náš problém!)

(Program z mládežnických Hor 2010 - Špindlerův Mlýn)