Všímám si toho již delší dobu v mnoha situacích a oblastech. Právě jsem se vrátil z jedné trochu rozporuplné akce. Určitý vnitřní 'rozpor' spočívá v tom, jakým způsobem ostatní kolem mě brali přítomného řečníka. Určitě jsem slyšel mluvit jiné lidi a jiné přednášky, které mě oslovili a zaujali více. To ale není důvodem k tomu abych se nesnažil nalézt na jeho projevu nějakou myšlenku aktuální pro mě a ještě navíc strhával svojí nechutí ostatní...
Zkusme se zamyslet nad slovy písně Vltava od Daniela Landy. Možná s ním v mnohém nesouhlasíte, možná vám nesedí jeho styl a způsoby, možná ho ani nechcete znát, jeho myšlenky ale mají hlubokou pointu kterou dává k přemýšlení. Nechce abychom slepě souhlasili, ale abychom přemýšleli, udělali si úsudek, vlastní názor a podle něj se chovali.
(nejen) Ve zmiňované písni nastavuje zrcadlo naší společnosti a mimo jiné zpívá ...obsah je forma... To je myšlenka tohoto příspěvku. Proč tolik dáme na formu projevu než na obsah. Proč nás odradí všechno možné okolo a nejsme pak ochotni zamyslet se nad myšlenkou. Ne každý dokáže perfektně zaujmout a "bavit" lidi svým proslovem, to ale neznamená že myšlenka kterou chce předat, nestojí za zamyšlení. Naopak je myslím mnoho "bavičů" kteří zaujímají prázdnými slovy...
Proč je pro nás důležitější kdo mluví a jak než o čem?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.