čtvrtek 28. dubna 2011

...smrt jen dalším velkým dobrodružstvím.

Nemíním zde rozebírat předlohu uvedeného citátu (pochází z poněkud rozporuplného zdroje). Dokonce si jej i trochu upravím do podoby "Pro křesťana je smrt jen dalším velkým dobrodružstvím."

Smrt je téma v naší společnosti a v našich kruzích příliš nerozebírané a (pominu-li bulvární tisk) pokud už o ni hovoříme, pohybujeme se co nejopatrněji abychom někoho ještě více neranili. Následujícími řádky nechci žádným způsobem zlehčovat, zesměšňovat či znevažovat téma smrti (doufám že to tak ani nevyzní), půjde pouze o můj osobní pohled na věc a můj postoj. Uznávám že teorie je něco jiného než praxe, a až se setkám se smrtí (svojí vlastní, či někoho blízkého) blíže, některé věci se možná změní... možná také ale ne.

Podstata mého postoje vychází z faktu že jsem křesťan a tedy věřím v existenci nekonečného Boha, a v "něco" po smrti. Bez tohoto předpokladu jsou následující řádky zcela nesmyslné...

Bojíte se vlastní smrti? Studentská léta je poněkud předčasná doba pro podobné otázky ne? Možná se vás už ale někdo zeptal: co když tě venku porazí auto? Víš co s tebou bude? Víš "kam" půjdeš? Nevím jestli to je úplně přesné, ale já se své smrti nebojím. Vím že to jednou přijde a vím co mě potom čeká (rámcově :)). Co mě možná trochu kazí tento postoj jsou lidé kolem mě, kteří neznají můj postoj, nebo jej neumějí přijmout a tak "mám starost", že se budou rmoutit za mě ... když já už budu v lepším...
Smrt není tragédie, tragické mohou být okolnosti. (to jsem vymyslel já, nebo si to alespoň myslím :))  Pokud mám jistotou v Kristu, smrt je pro mě přirozenou součástí života a vstupem někam dále, něco jako stěhování za lepším. To není tragédie, tragické mohou být okolnosti...

neděle 24. dubna 2011

Zaradoval jsem se, když mi řekli:...

Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! Žalm 122:1

Může to být i moje píseň? Opravdu to takto mohu říci? Vyznívá to z mého srdce? Nemám na mysli "Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem si zahrát před mládeží fotbal, ... popovídat ke kávě po shromku,... po mládeži na pizzu,..."
David říká: Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! Není podstatné kde přesně to bude, není důležité jestli tam budou kámoši a jestli zazní z kazatelny nějaký fór... Všechno jmenované je až druhořadé... Je pro mě podstatná přítomnost Hospodina?

neděle 10. dubna 2011

podobenství O nepoctivém správci

Následující text vznikl a byl použit jako součást mládežnické bohoslužby.
 

Lukáš 16:1-9

Dobré ráno,
Co říkáte dnešnímu čtení? Jednalo se opravdu o příběh z Bible? Nejde přečtené podobenství přímo proti zaběhlým biblickým principům? Neodporuje si dokonce hned s dalším oddílem? Jestli máte podobné pocity, jste na tom stejně jako já před třemi týdny, když jsem se dozvěděl že máme jako mládež na starosti dnešní shromáždění a co je na rozpisu ke čtení.

Nejčastěji je v příběhu kladen pouze důraz na prozíravost služebníka, i přes to že je v bezvýchodné situaci. A ostatní aspekty a praktiky jsou odsouvány stranou. Jedná se o podobenství a to bývá zaměřeno na jednu konkrétní věc.

Já se vám dnes pokusím předložit ještě trochu rozšířenější přístup k celému příběhu.

Proč vůbec Pán Ježíš používal tak kontroverzní a výbušná témata ve svém kázání (myslím že toto není jediný případ)? Možná chtěl probudit spící posluchače, přimět je k přemýšlení, k diskusi? To jistě není od věci a je to zvláštní výsada právě kontroverzních témat.

Pojďme tedy chvíli diskutovat nad předčteným oddílem. K následujícím myšlenkám mě přivedlo kázání pana faráře Grubera z Brna.

Dosadit přečtený oddíl do našeho života a obsadit postavy lidmi z našeho okolí, asi nebude tak docela správné řešení. Popisované praktiky se musí každému slušnému člověku příčit. Uvedený oddíl zcela jistě není pobídkou k nepoctivému spravování firemního majetku. Jsem si dokonce jist že nás nenabádá k podobnému jednání ani kdybychom firemní majetek spravovali poctivě a vyhozeni byli naprosto neprávem. Mezi lidmi bychom těžko hledali člověka který by pochválil svého podřízeného, protože promíjí dluhy z majetku svého pána.

Zkusme ale příběh posunout na trochu jinou rovinu a do role bohatého člověka dosadit Pána Boha. Takováto představa není nikterak scestná, vždyť Bůh je přece stvořitelem a tedy svrchovaným majitelem všeho. Zbývá nám již jenom nalézt postavu nepoctivého správce. Není to tak těžké, stačí se rozhlédnout po svém okolí, v prvé řadě do zrcadla!

Muž v našem příběhu je pověřen správou majetku bohatého člověka, my jsme také dostali k obhospodařování určité bohatství: peníze, čas, prostředky, ale v prvé řadě náš život. Velice často se však nechováme jako pověření správci, ale jako vlastníci a majitelé. A stejně jako je nepoctivému správci oznámeno že má složit účty protože bude vyhozen za nepoctivé jednání, říká Ježíš i nám že všichni zhřešili a čeká nás zúčtování.

Těžko říci jestli obvinění proti správci v tomto podobenství byla vznesena oprávněně, obviněný ale tuší že u spravedlivého soudu nemůže obstát. Nesnaží se zamést špínu pod koberec, ví že to nemá cenu, ale ani nesloží ruce v klín a nenechá věci rezignovaně plynout.

Zítra bude vyhozen na dlažbu, ale ještě dnes má plné kompetence k jednání ve jménu svého pána. Zítra už nebude mít nic, ještě dnes má ale dispoziční právo a jeho podpis má stejnou váhu jako podpis jeho pána. Ještě dnes je pánem situace.

Jeho další kroky vedou k jedinému cíli, poslední možnosti a pravomoce které má investuje do lidí. Zavolá si dlužníky svého pána a skrze odpuštění si začíná budovat a upevňovat vztahy.

I nám je snad jasné že bychom to u spravedlivého soudu neuhádali. Vždyť je v listu Římanům psáno: Nikdo není spravedlivý, není ani jeden. Římanům 3:10

To ale neznamená že máme všechno zabalit a nechat plynout, ono to nějak dopadne. Stejně jako hlavní postava našeho příběhu, bychom měli zbývající nám vyměřený čas, prostředky a bohatství v prvé řadě investovat do lidí, do vztahů s blízkými, se spolupracovníky, sousedy, spolužáky, do vztahů s lidmi v našem okolí. A to ne jenom do těch od kterých bychom mohli někdy něco chtít.

O několik kapitol dříve v Lukášově evangeliu je příběh o Ježíši a hříšnici v domě farizeově. Ježíš na příkladu dvou dlužníků, s rozdílnou výší odpuštěného, dluhu ukazuje postavení ženy hříšnice, které je odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo. Lukáš 7:36-50

I dnes přečtený příběh nám tak trochu nepřímo naznačuje, že velice důležitým a mnohdy prvním krokem v budování vztahů je odpuštění. Teď jistě namítnete, co je  to za příklad od nepoctivého správce, to se mu to odpouštělo z cizího bohatství. Popřemýšlejme ale nad tím, že jsme i my pouze správci a ne majitelé.

pátek 8. dubna 2011

Zemědělství...

Následující řádky jsou povzdechem v podobném duchu jako zápis z prosince loňského roku.

Pozoruji to již dlouho ve svém okolí a myslím že je to celkem obecný trend.
Zemědělství se prostě dneska nenosí. Pokud máš něco společného s hnojem, tak jsi o třídu níž a k nám nepatříš. Jezdíš s traktorem a vozíš obilí, brambory, siláž...?

Mohl bych pokračovat, ale nemá to cenu. Chápu že je pohled na zemědělství silně ovlivněn dobou komunistické nadvlády, proč si ale neuvědomíme že jediné zemědělství (v různých podobách) je 100% zdrojem naší obživy i když se v něm pohybuje sotva 2-3% obyvatelstva (čísla mám vycucána z prstu :)). Uznávám že jsou zde více či méně zdařilé produkty chemického průmyslu, i ten ale většinu svých zdrojů (doufám) čerpá ze zemědělství...

Pocházím a bydlím na vesnici a ač jsem se vydal oborem elektrotechniky a komunikací, zemědělství mi není úplně lhostejné. Jedním z důvodů je jistě fakt že v něm pracuje taťka, mnohem zásadnější ale pro mě myslím bylo několik posledních letních brigád strávených v zemědělské společnosti coby děvečka pro všechno...

Jsem za těch pár let nesmírně vděčný, ne proto že bych si vyloženě liboval v zametání kůlen, opravách zahnojených vozů, čištění silážních jam, nahánění krav a desítkách dalších více či méně voňavých činnostech, které mě, coby člověka bez řidičáku skupiny T (na traktor), dennodenně potkávaly. Mohl jsem si ale uvědomit že i zde jsou lidé kteří umějí věci o kterých se vyštudovaným inženýrům ani nezdá, a přitom to dělají za peníze které atakují minimální mzdu... spíše z té spodní strany.

Událost která mě přiměla napsat tento příspěvek se týká rozhodování o ne/povolení stavby bioplynové stanice v místní zemědělské společnosti. Peněz v zemědělství je málo (tedy je jich asi dost, ale na špatných místech) a tak není divu že se zemědělské společnosti snaží sehnat kde jakou možnost na které by se dalo vydělat trochu peněz na provoz zbytku podniku. Na jednu stranu je trochu smutné že by se část zemědělských plodin (hlavně kukuřice) měla zkrmit plechovou krávou (bioplynkou), vzhledem k situaci je to ale asi nejrozumnější možnost. Mimo to se v ní totiž zpracuje i hnůj který tudíž není nutné celoročně v létě v zimě dennodenně vyvážet přes celou vesnici na komposty různě rozprostřené po polích, ale vyveze se pouze cca 2x do roka v nejvhodnější okamžik "vyhořelé" palivo z bioplynky.
Při oznámení záměru (ve stádiu rozhodování ANO/NE) vybudovat zde bioplynovou stanici se okamžitě zvedla vlna záporných hlasů které byli rezolutně proti. Neříkám že je na záporných hlasech něco špatného a že se nemá diskutovat. Otázky (a obavy) kolem výstavby bioplynové stanice jsou jistě na místě. Co mě ale velice zarazilo byla fanatičnost lidí kteří byli proti (mnohonásobně umocněná tím že jsem si jich do té doby velice vážil a byli pro mě do jisté míry vzorem moudrosti, rozvážnosti ale i křesťanského života a výchovy).

Problém nevidím ve výsledném rozhodnutí (které zní NE), ale ve způsobu a prostředcích které byli použity k jeho dosažení. Je mi z toho smutno a asi trochu ztrácím iluze o ideálech malebné vesničky a jejích lidech zde na Vysočině.

Hnůj a špinavá práce vám příliš pod nos nejde, ale vepřový řízeček s bramborem při slavnostním nedělním obědě vám nesmrdí! Uvědomte si prosím že i za vepřem, knedlem a zelím na vašem talíři je tvrdá a špinavá práce za kterou dotyčný dostal sotva třetinu vašeho platu který si vyděláte osmihodinovým sezením v pohodlném křesle v kanceláři, zatímco on strávil mnohdy i 13 hodin v horku, dešti a špíně v nepohodlné sedačce traktoru nebo s vidlema v ruce.

Poslední řádky berte s rozmyslem, vím že každá práce má svá pro a proti.

Bylo by toho ještě hodně co k zemědělství napsat... (proč se vykupuje metrák obilí dneska stejně "draho" jako před třiceti lety, když se vše ostatní zdražilo v podstatě desetkrát?, proč je výkupní cena mléka pro zemědělce 6 korun, zatímco výrobní 8 a na pult se dostane odstředěné, naředěné a jinak zmršené skoro za 20? Proč nám není líto dát 80 korun za krabičku cigaret a 300 za flašku alkoholu na nichž i přes velké daně výrobci vydělávají neskutečné peníze, ale brbláme a křičíme když se zdraží chleba a máslo o pár haléřů které nám dodávají zemědělci pracující za minimální mzdu od nevidím do nevidím?)