podobenství O nepoctivém správci

Následující text vznikl a byl použit jako součást mládežnické bohoslužby.
 

Lukáš 16:1-9

Dobré ráno,
Co říkáte dnešnímu čtení? Jednalo se opravdu o příběh z Bible? Nejde přečtené podobenství přímo proti zaběhlým biblickým principům? Neodporuje si dokonce hned s dalším oddílem? Jestli máte podobné pocity, jste na tom stejně jako já před třemi týdny, když jsem se dozvěděl že máme jako mládež na starosti dnešní shromáždění a co je na rozpisu ke čtení.

Nejčastěji je v příběhu kladen pouze důraz na prozíravost služebníka, i přes to že je v bezvýchodné situaci. A ostatní aspekty a praktiky jsou odsouvány stranou. Jedná se o podobenství a to bývá zaměřeno na jednu konkrétní věc.

Já se vám dnes pokusím předložit ještě trochu rozšířenější přístup k celému příběhu.

Proč vůbec Pán Ježíš používal tak kontroverzní a výbušná témata ve svém kázání (myslím že toto není jediný případ)? Možná chtěl probudit spící posluchače, přimět je k přemýšlení, k diskusi? To jistě není od věci a je to zvláštní výsada právě kontroverzních témat.

Pojďme tedy chvíli diskutovat nad předčteným oddílem. K následujícím myšlenkám mě přivedlo kázání pana faráře Grubera z Brna.

Dosadit přečtený oddíl do našeho života a obsadit postavy lidmi z našeho okolí, asi nebude tak docela správné řešení. Popisované praktiky se musí každému slušnému člověku příčit. Uvedený oddíl zcela jistě není pobídkou k nepoctivému spravování firemního majetku. Jsem si dokonce jist že nás nenabádá k podobnému jednání ani kdybychom firemní majetek spravovali poctivě a vyhozeni byli naprosto neprávem. Mezi lidmi bychom těžko hledali člověka který by pochválil svého podřízeného, protože promíjí dluhy z majetku svého pána.

Zkusme ale příběh posunout na trochu jinou rovinu a do role bohatého člověka dosadit Pána Boha. Takováto představa není nikterak scestná, vždyť Bůh je přece stvořitelem a tedy svrchovaným majitelem všeho. Zbývá nám již jenom nalézt postavu nepoctivého správce. Není to tak těžké, stačí se rozhlédnout po svém okolí, v prvé řadě do zrcadla!

Muž v našem příběhu je pověřen správou majetku bohatého člověka, my jsme také dostali k obhospodařování určité bohatství: peníze, čas, prostředky, ale v prvé řadě náš život. Velice často se však nechováme jako pověření správci, ale jako vlastníci a majitelé. A stejně jako je nepoctivému správci oznámeno že má složit účty protože bude vyhozen za nepoctivé jednání, říká Ježíš i nám že všichni zhřešili a čeká nás zúčtování.

Těžko říci jestli obvinění proti správci v tomto podobenství byla vznesena oprávněně, obviněný ale tuší že u spravedlivého soudu nemůže obstát. Nesnaží se zamést špínu pod koberec, ví že to nemá cenu, ale ani nesloží ruce v klín a nenechá věci rezignovaně plynout.

Zítra bude vyhozen na dlažbu, ale ještě dnes má plné kompetence k jednání ve jménu svého pána. Zítra už nebude mít nic, ještě dnes má ale dispoziční právo a jeho podpis má stejnou váhu jako podpis jeho pána. Ještě dnes je pánem situace.

Jeho další kroky vedou k jedinému cíli, poslední možnosti a pravomoce které má investuje do lidí. Zavolá si dlužníky svého pána a skrze odpuštění si začíná budovat a upevňovat vztahy.

I nám je snad jasné že bychom to u spravedlivého soudu neuhádali. Vždyť je v listu Římanům psáno: Nikdo není spravedlivý, není ani jeden. Římanům 3:10

To ale neznamená že máme všechno zabalit a nechat plynout, ono to nějak dopadne. Stejně jako hlavní postava našeho příběhu, bychom měli zbývající nám vyměřený čas, prostředky a bohatství v prvé řadě investovat do lidí, do vztahů s blízkými, se spolupracovníky, sousedy, spolužáky, do vztahů s lidmi v našem okolí. A to ne jenom do těch od kterých bychom mohli někdy něco chtít.

O několik kapitol dříve v Lukášově evangeliu je příběh o Ježíši a hříšnici v domě farizeově. Ježíš na příkladu dvou dlužníků, s rozdílnou výší odpuštěného, dluhu ukazuje postavení ženy hříšnice, které je odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo. Lukáš 7:36-50

I dnes přečtený příběh nám tak trochu nepřímo naznačuje, že velice důležitým a mnohdy prvním krokem v budování vztahů je odpuštění. Teď jistě namítnete, co je  to za příklad od nepoctivého správce, to se mu to odpouštělo z cizího bohatství. Popřemýšlejme ale nad tím, že jsme i my pouze správci a ne majitelé.