sobota 18. června 2011

Pamatuj na den odpočinku,...

...že ti má být svatý. 
V neděli se nepracuje. V celku zažitý princip který nám většinou není nijak cizí. Přijde to vhod, jednou za týden vypustit povinnosti z hlavy, vyrazit na výlet, na procházku, přijít na jiné myšlenky... každý upřednostní a vyhledává něco jiného. Ať už je v kralickém překladu: pomni na den sobotní,... nebo v ekumenickém: pamatuj na den odpočinku,... znamená to totéž. Dej si volno, relaxuj, odpočiň si... 


...nebo to snad není celé? Nezapomínáme při našich nedělních činnostech na něco? Neuniká nám přeci jenom kousek čtvrtého přikázání? Den odpočinku nám má být svatý. Co to ale konkrétně znamená? Podívejme se do proroka Izaiáše na konec 58 kapitoly: [13] Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči,
 [14] tu nalezneš rozkoš v Hospodinu "a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit." Tak promluvila Hospodinova ústa.

Je mnoho způsobů jak
za hezkého počasí strávit nedělní odpoledne: výlet na kolech/motorkách, koupání v lomu, houbaření, fotbal, motokáry, bowling s pizzou... cokoliv podle našich představ. 
Jenomže neděle má být věnována Bohu. Sedmý den mám prožít v prvé řadě s Bohem, ne partou kamarádů...
Na bowlingu, motorkách a houbaření není pranic špatného, pokud tím ale nepřehlušujeme rozhovor s Bohem. 
I Izaiáši říká  ..."a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země"... jinými slovy, neboj se že bys o výlet přišel, kamarády nezklameš, ale začni u Mne.

pondělí 13. června 2011

Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,...

Před týdnem mě doma v knihovničce zaujala (hlavně díky shrnutí na zadní straně obálky) knížečka od Dereka Prince - Manželé & otcové ... třeba se mě to také někdy bude týkat, aneb co se v mládí naučíš ve stáří jako když najdeš.  Bylo to pár dní před zkouškami a tak jsem ji pouze zařadil do pomyslného seznamu "k pozdějšímu přečtení". Jelikož už mám úspěšně po státnicích, je čas opět otevřít nějakou knihu, pokud možno netechnického charakteru. Nemíním zde zakládat čtenářský deník a rozepisovat osoby a obsazení následované stručným výtahem z děje. To jenom aby bylo zřejmé odkud následující myšlenky pramení...

Text (z Matoušova evangelia z 25. kapitoly od 31 verše) začíná rozdělováním. Rozdělováním  lidí u posledního soudu... jedněch od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Nic překvapivého... 

Co ale udělali tak strašného ti kdo jsou posléze vyhnáni do věčného ohně? Nic! Právě že neudělali nic. Nejde o to že porušili některé přikázání... že by někoho zabili, něco ukradli, křivě svědčili.... Jde o to že neudělali NIC.
Kolik jsem promeškal v životě příležitostí kdy jsem prostě jen neudělal nic?


Otče můj v nebesích, otevři mé oči abych viděl, mé uši abych slyšel a mé srdce abych rozpoznal čas kdy nemám nečinně sedět.

sobota 11. června 2011

Abych nezapomněl...

Nebudu zabíhat příliš do historie (zatím se svým věkem nemám moc kam), vrátím se ale nějakých 5 let zpátky a trochu popřemýšlím a shrnu některé události které mě od té doby provázely. Jen tak... abych nezapomněl.

Je tomu něco málo přes pět let, kdy jsem složil maturitní zkoušku na jedné SOŠ a SOU řemesel v oboru Mechanik elektronik. Jistě by bylo na co (tématicky) vzpomínat i z let předchozích, události se ale tak trochu opakují a podobají,... Složil jsem maturitní zkoušku a (hlavně díky jejímu výsledku) jsem byl přijat na vysokou. Možná nic překvapivého... kdyby jste mě neznaly, jako se znám já... 
Jak už to tak bývá prvních několik semestrů na technické škole probíhá třídění, a mnozí musí z kola ven. Příležitostí k nedobrovolnému odchodu bylo mnoho (matika, fyzika,... později několikrát signály na desítky způsobů,...) já jsem však procházel. Občas jen s pár body přes minimum, ale žádný předmět jsem nemusel ani opakovat.
Mimo jiné také přišla na řadu angličtina. Jen pro úplnost zmíním, že jsem měl od základky po střední (cca 11-12 let) němčinu, která ve mě (kromě hlubokého odporu) nezanechala žádnou stopu. Na rovinu, neřeknu si ani o rohlík! S angličtinou jsem musel (bez základů!) začít v kurzu pro mírně pokročilé (a během 3 semestrů projít 3 kurzy až po středně pokročilé). Vyzní to poněkud podivně, nicméně jsem pár dní před první zkouškou z ANJ dostal do ruky verš z 1.Korintským 10:13 (Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.) a tento verš mě provázel až do konce studií. A má pravdu... 

Během těch pěti let jsem prošel mnoho předmětů na které prostě nemám. A u věcí které vím se mnohdy stává, že na ně narazím zcela "Náhodou" pár dní nebo minut předtím než je potřebuji řešit.

Pro mě trochu neuvěřitelným způsobem jsem dospěl do tohoto týdne a...
..bez valného vlastního přičinění a se zásadní pomocí shůry úspěšně ukončil vysokoškolská léta, aneb Bůh by byl ING na entou....
...já sem v tom fakt nevinně...

Bůh mě tam držel zuby nehty (a já jsem mu to často nijak neulehčoval :-(...). V tuto chvíli to vypadá že budu mít i práci (a opět s minimální zásluhou z mé strany).... 
A tak se často ptám: Co pro mě máš připraveno? Kam mě chceš vést? Kde mě chceš použít?