pondělí 13. června 2011

Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,...

Před týdnem mě doma v knihovničce zaujala (hlavně díky shrnutí na zadní straně obálky) knížečka od Dereka Prince - Manželé & otcové ... třeba se mě to také někdy bude týkat, aneb co se v mládí naučíš ve stáří jako když najdeš.  Bylo to pár dní před zkouškami a tak jsem ji pouze zařadil do pomyslného seznamu "k pozdějšímu přečtení". Jelikož už mám úspěšně po státnicích, je čas opět otevřít nějakou knihu, pokud možno netechnického charakteru. Nemíním zde zakládat čtenářský deník a rozepisovat osoby a obsazení následované stručným výtahem z děje. To jenom aby bylo zřejmé odkud následující myšlenky pramení...

Text (z Matoušova evangelia z 25. kapitoly od 31 verše) začíná rozdělováním. Rozdělováním  lidí u posledního soudu... jedněch od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Nic překvapivého... 

Co ale udělali tak strašného ti kdo jsou posléze vyhnáni do věčného ohně? Nic! Právě že neudělali nic. Nejde o to že porušili některé přikázání... že by někoho zabili, něco ukradli, křivě svědčili.... Jde o to že neudělali NIC.
Kolik jsem promeškal v životě příležitostí kdy jsem prostě jen neudělal nic?


Otče můj v nebesích, otevři mé oči abych viděl, mé uši abych slyšel a mé srdce abych rozpoznal čas kdy nemám nečinně sedět.

Žádné komentáře:

Okomentovat