sobota 29. října 2011

Proč mě Bůh stvořil... člověka?

Položili jste si již někdy otázku "Proč Vás Bůh stvořil?"... nebo pojďme ještě kousek dál.. Proč Bůh stvořil člověka?  
I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy....  Dále pak oddělil souše od vod, stvořil byliny i stromy, ptáky i ryby, a všechnu zvěř, vesmír a hvězdy. ...a viděl, že to je dobré. 
Proč po všem tomto dobrém a dokonalém, nádherném a úžasném o čem sám řekl že je to dobré, stvořil Bůh člověka? Člověka, který to vše pokazí a zničí? Člověka, který místo dokonalého božího plánu začne naplňovat a vytvářet chabé a hloupé, sobecké a destruktivní plány vlastní seberealizace? Člověka, který má svojí hlavu a dělá si věci podle sebe, místo aby svěřil řízení Bohu? Člověka, který, přesto co všechno kolem sebe vidí, Boha odmítá a zavrhuje?

Nemyslím, že podávám ověřenou pravdu pro otázky lidského žití a bytí. Mnohem spíše se jedná o souhrn mého názoru na nadpisem položenou otázku, možná trochu formulovanou a nasměrovanou knihou Chatrč [1]. Některé věci jsou možná i odjinud...

Bůh je všemohoucí. Nepotřebuje tedy člověka, aby pro něho něco udělal, protože na to nestačí. Bohu stačí pouhé slovo... 
Nemám to ze své hlavy, ale cosi na tom bude: Bůh je vzathovou bytostí. Touží po vztahu a po všem co s tím souvisí. Touží po uznání, po pochvale, po slávě a uctívání... po všem tom, na rozdíl od nás, právem. 
Možná to zní podivně, proč by Bůh toužil po uznání, po pochvale... vždyť ví že je Svatý a dokonalý... asi to nelze srovnávat s našimi lidskými touhami ... nějaká podobnost tu ale přeci možná bude.

Nevím jak dnes, ale před lety byly oblíbené všelijaké mluvící hračky. Od jednoduchých "telefonů" ze kterých se ozývalo I love You... až po propracovanější hračky, plyšáky a panenky, které různými způsoby reagovali na podněty ze svého okolí... Dokázaly vyjadřovat radost při rozpoznání známého hlasu, spokojenost při pohlazení, možná i rozčilení nebo smutek... Je jednoduché vytvořit si plyšáka, nebo aplikaci pro mobilní telefon, jež nás bude chválit na každém kroku, vyjadřovat nám uznání, náklonnost, potěšení v každém okamžiku a  přesně dle našeho přání... A přece to pro nás nebude VŮBEC NIC znamenat...


Všemohoucí Bůh stvořil dokonalý svět, ptáky kteří jej chválí svým zpěvem, květiny které jej oslavují svojí krásou, celou přírodu která ukazuje na jeho dokonalost a velikost... Může stvořit COKOLIV aby mu to vzdávalo slávu a čest, vyjadřovalo uznání podle jeho gusta... Proč místo toho na zemi Bůh postavil člověka s vlastním rozumem, s vlastní hlavou ze které vzešlo už tolik zla?

Možná jsem úplně mimo... ale možná to souvisí s předchozím odstavcem. Stejně jako mnohem více znamená uznání od kamaráda. Stejně jako je mnohem cennější že si vás váží přítel nebo přítelkyně, i když to možná dávají najevo neumělými slovy a gesty... než kdyby vás chválil váš telefon na každém kroku přesně podle vašich představ... Stejně tak Bůh touží po uznání a po vztahu s člověkem, který k tomu dospěje ne "naprogramovaným postupem", ale vlastním rozhodnutím, i když je to mnohdy neumělé a pro okolí možná i hloupé...

Nejsem odborník na vztahy, dokonce bych raději řekl že jsem úplný analfabet... přesto si ale myslím že ROZHODNUTÍ je důležitým bodem každého vztahu. Ne že by v lásce nehrály roli další věci, ale moje vlastní svobodné rozhodnutí druhého milovat, je myslím na prvním místě.

Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí a myšlením. A první rozhodnutí před které nás staví, je: jestli uznáme Boha jako všemohoucího a dokonalého Stvořitele, jako laskavého, ale především třikrát Svatého Pána nejen vesmíru ale i našeho života.
A nebo si řekneme že nám za to nestojí. Že si na svůj život stačíme sami, a že sami dobře víme jak se svým životem naložit. Že všechno kolem nás včetně nás samých je jen souhrou náhod nebo hříčkou osudu.

Bůh netouží po zmanipulovaném a neosobním davu, ale po hlubokém osobním vztahu s tebou. S konkrétním člověkem, který přizná Bohu vládu nad stvořením, který přijme úkol jej slavit a uctívat a který přijme nesmírně drahocenný a nezasloužený dar, jakým je nabídka Všemohoucího třikrát Svatého Boha k osobnímu vztahu...



[1] Chatrč - Kde se tragédie střetává s věčností (William P. Young). Recenze je například zde: http://david-novak.blogspot.com/2011/09/chatrc-recenze-knihy.html - pod mnoho postřehů bych se velice rád sám podepsal... Kniha nepředkládá zaručené odpovědi... mnohem spíše pouze ukazuje že odpovědi existují ... a mohou být například takovéto...

UPDATE: myšlenky z tohoto zápisku jsem použil v programu na mládežnických horách. Jeho psaná verze je dostupná zde (má trochu neuzavřený konec...).