neděle 26. února 2012

Jednou jsi nahoře, dvakrát dole...

Vzhledem k obsahu tohoto webu je asi patrné, že úplně nebudu souhlasit s názvem známé písničky autorů Ježka-Voskovce-Wericha - "Život je jen náhoda". Lidský život náhoda není, má účel i smysl.
S čím už ale souhlasit tak nějak musím, jsou další slova... jednou jsi dole, jednou nahoře,... Jestliže si tato slova necháte vyhledat googlem, spíše než text zmíněné písničky, dostanete seznam blogových zápisků... v životě už to tak nějak prostě chodí...

Když si pročítáte Starý zákon a objevujete příběh za příběhem Bohem vyvoleného národa, velmi brzo poznáte, že to tehdy u nich chodilo podobně, nebo spíše možná jednou nahoře a dvakrát dole... V první chvíli si tak nějak říkám jak mohli vždycky tak rychle zapomenout? Bůh pro ně udělal něco velikého, obdivuhodného - vysvobodil je z rukou nepřátel, dal jim přemoci mnohonásobnou přesilu, dal jim jíst a pít na poušti, zbavil je všemožných nepříjemností a co já vím co ještě... a o pár kapitol a někdy i jenom veršů dále to vypadá, jako by na všechno zapomněli... jako by to byl jiný národ... úplně jiní lidé... Někdy to mohlo být několik generací, někdy možná jen pár let nebo i méně... Kdyby Bůh dělal takové divy v naší době a v našem životě, určitě bych nezapoměl a neodvracel se... a nebo že by taky?

Celým starým zákonem - od knih Mojžíšových až po posledního proroka - se tak nějak proplétá linie vzestupů a pádů. Kolikrát můžeme číst: Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Sloužili baalům a aštoretám i bohům aramejským a bohům sidónským, též bohům moábským a bohům Amónovců i bohům Pelištejců. Hospodina opustili a nesloužili mu.  Následované oddílem o Obnovení smlouvy s Bohem. Kolikrát Izraelci přísahali: Dům svého Boha neopustíme, aby se hned na další stránce vrhali s otevřenou náručí do otroctví tesaných a litých model... cizích bohů... To jim to nepřišlo trapné!?!?

Upřímně... nám se to mluví, když máme jejich život tak pěkně sepsaný a poskládaný do jedné knihy a s odstupem vidíme jako na dlani najednou mnohaletý úsek příběhů a událostí. Zamyslím-li se ale nad kronikou svého života a shrnu-li si svoje vzestupy a pády...  nevypadá to vůbec růžově. A to ani nemusím jít daleko do minulosti a přeskakovat generace a staletí...


Nebo máme dojem že to není náš problém, že už jsme dlouho nikam nespadli? ...neznamená to náhodou, že už nemáme odkud?

Možná nyní čekáte odpověď na otázku proč to tak je? Proč neumíme hospodařit s časem, s penězi? proč si pustíme film místo učení? proč se necháváme svazovat závislostmi na alkoholu, drogách, na facebooku a penězích, na pornografii, na hazardu? závislostí na práci a na úspěchu, na kariéře? a nevím na čem ještě...
Proč tak často děláme věci které nejenom že víme že jsou špatné, ale které ani dělat nechceme! A proč se to opakuje stále znovu... podruhé, potřetí... popáté... po sté...
Omlouvám se, jednoznačnou a stručnou odpověď zde nenajdete,... jednoduše proto že ji neznám... Několik myšlenek ale přeci jenom mám a nabízím ke zvážení:
  • Lidé před námi i celý Izraelský národ mnohokrát padli, a když si čteme jejich příběhy tak mnohdy dost tvrdě a dost hluboko. A Bůh to s nimi nikdy nevzdal! Ne že by byl usměvavý děda na obláčku kterému je všechno jedno - koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. - Ale přes všechno co děláme nás stále čeká s otevřenou náručí a vyhlíží náš návrat. Nevzdávejme to ani my!... i když se zdá že to nebere konce... (napadá vás jistě ne jedno přísloví o pádech a prohraných bitvách...[1])
  • Izrael se obracel k bohům okolních národů... klaněl se sochám a dřevěným kůlům... pro nás je to dost nepochopitelné, vždyť jim bylo tolikrát dokázáno že ony nic nezmůžou... To se nás už přece netýká...  co je ale pro nás modlou? Co je tím kamenem úrazu na naší cestě, jako byly božstva okolních národů pro Izrael? Co je pro nás léčkou a pokušením, proti kterému se neumíme úspěšně postavit? Co nás stále znovu a znovu přivádí k pádu?
  • Tak nějak razíme teorii, že si každý zodpovídá sám za sebe a že záleží na každém jednotlivci jak se ke svému životu postaví a jak s ním naloží... Nechci to popírat, každý bude skládat účty sám za sebe, nicméně příběhy Starého zákona ukazují že mnohdy stačil jediný člověk, který počítal v životě s Bohem, aby  vedl a udával správný směr celému národu (podobně však stačí jediný člověk aby udával směr špatný :(). Není to tedy právě třeba na mě, abych ukazoval správnou cestu svému okolí? rodině, kamarádům, mládeži, církvi?...




[1] Tragédie není zakopnout, ale nikdy nevstát... Životní bitvy vyhráváme i prohráváme, ale Válka už je vyhraná.