pondělí 19. března 2012

Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím...

Poslední dva nebo tři týdny jsem se věnoval přípravě povídání o starozákonní postavě Jákoba. Při čtení příběhu začínajícího v 25. kapitole Genesis se mi trochu rozbily moje dosavadní představy, získané někdy v dětství... K tomu se ale dostanu asi až časem, nyní jen jeden postřeh od Jákoba a Ezaua.

Žil jsem v představě Jákoba jako podvodníka a podrazáka, který začal svoji kariéru vymámením prvorozenství na svém bratru Ezauovi.
(Genesis 25:29-34) Ezau se vrací utahaný z lovu, a vidí Jákoba u hrnce s čočkovou kaší a začne žadonit. Jákob se chytá příležitosti a uzavírá obchod... čočková kaše za prvorozenství... 

Bylo by asi fajn zmínit význam prvorozenství v tehdejší době. Být prvorozeným přinášelo určité (a ne malé) výsady, práva ale i povinnosti.  Prvorozený dědil dvojnásobný podíl než ostatní, přebíral úlohu po otci, měl být pokračovatelem rodu a vztahovalo se na něho zvláštní požehnání. V Izraeli všechno prvorozené patřilo zvláštním způsobem Bohu. Jak ale ukazuje Bible v několika příbězích, nebylo jediným určujícím parametrem samotné pořadí při narození. K tomu "být prvorozený" bylo potřeba ještě trochu víc...

Jákob v předloženém příběhu zneužívá příležitost a obírá Ezaua o prvorozenství... Něco na tom asi bude, na druhou stranu to ale byl regulérní obchod. Ezau přichází s poptávkou a Jákob předkládá svoji nabídku... jídlo za prvorozenství. Ezauúv komentář o blízkosti smrti (...a k čemu je mi tedy prvorozenství?) si však dovolím trochu zpochybnit. Nechci popírat že měl hlad, vrátil se možná po pár dnech z divočiny a neměl při lovu štěstí... to člověku vyhládne,... byl ale doma! Pochybuji že by jej jeho brácha, nebo někdo další z rodiny (a dalších lidí kolem) nechal umřít. Kolikrát už jsme použili větu: "Umírám hlady..."? opravdu to bylo někdy tak vážný?...
Poslední věta to shrnuje celkem jasně: Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím. Není tam něco jako "tak Jákob podvedl svého bráchu"...

Ezau pohrdl prvorozenstvím... vyměnil něco abstraktního, neuchopitelného, něco v čem v tu chvíli neviděl žádný užitek za kus žvance.
Nevzdáváme se  taky občas určitých hodnot, ve prospěch kusu žvance, ... chvilkové pohody?
Nepolevuju ze svých zásad, když  jsem utahaný, hladoví,...? Neposouváme si hranice a neomlouváme to kručením v břiše?

Žádné komentáře:

Okomentovat