pondělí 24. září 2012

Manuál pro život?

...myšlenky z mládežnického programu 15.9.2012...

Pro mnoho lidí je čtení návodů a příruček otrava, a po manuálu k nově zakoupené "hračce" sáhneme až v případě že všechny ostatní pokusy k jejímu zprovoznění selžou. Já jsem tedy trochu výjimka a návody k zajímavým přístrojům čtu celkem rád (ostatně jako všechno ostatní :)) - u obyčejných věcí jako je mikrovlnka je to většinou otázka zvědavosti jestli to náhodou neumí ještě něco navíc, v případě nového fotoaparátu s mnoha funkcemi je to celkem nutnost...

Co ale takový návod pro náš život? Musím přiznat že byla doba kdy jsem něco podobného skrytě a možná celkem zoufale hledal.
Otázek v životě přichází spoustu, rozhodování, životní křižovatky, co zrovna říci a co raději ne, jak odpovědět a kdy už bych měl mlčet? Bylo by "fajn" mít nějaký návod... scénář pro naši životní roli.
Některé věci jsou v předchozím výčtu trochu nadsazené, ale myslím že chápete kam mířím a že se vás to možná týká také. Když už jsme se rozhodli pro život s Bohem, rádi bychom věděli kudy jít.

Jak hledat Jeho vůli?
Modli se, čti si Bibli a On ti řekne kam jít... Jenže jak?!?
Možná jste již někdy slyšeli přirovnání Bible k návodu pro život. Bůh přeci stvořil svět a nám dal Bibli jako příručku jak žít...

Pokud jste někdy přeci jenom otevřeli návod k mikrovlnce nebo k nové televizi předpokládám že mohl mít tak 20 až 50 stránek. Máte-li složitější televizi tak třeba 100 a více. Můj nový foťák má příručku o 300 stránkách a kdyby jste se podívali na manuál ke složitějšímu přístroji v továrně nebo v nemocnici, může se jednat i o tisíce stránek. Bible je dlouhá kniha, ...kdo jste ji četl dáte mi za pravdu,... pořád ale není dost dlouhá na to aby se do ní vešel celý scénář života byť jen jediného člověka. A každý z nás jsme jiný...

Dostávám se k první části odpovědi na otázku položenou v nadpisu: recept pro náš život v takové podobě jako jej máte v kuchařce na palačinky prostě neexistuje... nemůže!

Důvod proč jej přesto tak zoufale hledáme je zakořeněn někde hluboko v nás a je čím dál více obrazem dnešní doby... všechno mít pod kontrolou, uspořádané, spočítané, předvídatelné a jednoduché...
Rozhoduješ se na kterou školu jít? Vyplň si dotazník a budeš mít jasno.
Jak se správně zamilovat? Nebo Která je ta pravá?.... a jak jí to mám říct?!? Kup si nějakou knihu, zúčastni se přednášky nebo kurzu... Postupuj podle návodu a budeš mít super život!

V životě s Bohem to ale takhle nefunguje... Mnoho Biblických příběhů má společnou jednu zajímavou věc... jsou jiné. Neopakují se, každý je originál...
Krátce po vyjití z Egypta musí Izrael bojovat s Amálekem (Exodus 17:8-16) - strategie pro vítězství je jednoduchá: Mojžíš stojí na hoře nad bitevním polem se zdviženou holí a Izrael vyhrává...
Při příchodu do zaslíbené země je jako první významný bod čeká dobýt město Jericho. (Jozue 6:1-20) Plán útoku je: týden pochodovat kolem a poslední den si zatroubit a zahulákat...
O pár generací později stojí soudce Gedeón před nelehkým úkolem vytrhnout Izrael z rukou Midjánců. (Soudců 7:1-25) Po velké vojenské reformě kdy z 32 tisíc mužů jich zůstalo ve vojsku 300 se na nepřítele vydali s polnicemi, pochodněmi a džbány na vodu...
Všechny předložené strategie fungovali na jedničku. A co třeba když Ježíš uzdravuje nemocné? Jednomu slepému řekne "prohlédni", u jiného si nasliní prsty a dotkne se jej, a třetímu potře oči blátem z prachu země a vlastních slin...

Ne jenom že jsme každý jiný a originál, ale s každým z nás chce Bůh jednat originálně. Tím nechci říci že knihy, příručky a kurzy jsou špatné - jen je potřeba se na ně dívat z jiného pohledu... ne jako na jednoduchý recept na lepší život. Slovy velice zajímavé knihy [1](ze které, jak jste možná poznali, částečně vychází tohle zamyšlení): "Nikdy si ze své zkušenosti nedělejte princip. Nechte Boha jednat s ostatními lidmi stejně jedinečně jako s vámi." (str. 174)

Pokud bychom totiž návod dostali, Boha bychom přestali potřebovat...
Tento princip je v knize Adamovo mlčení [2](druhý zdroj myšlenek k dnešnímu programu) nazván jako teologie receptů.
Ta Boha vnímá jako automat na štěstí. Podobně jako do automatu na kávu, stačí vložit pár drobných a dodržet návod k obsluze, očekává od Boha vyřizování vlastních životních otázek a problémů podle našeho přání... za pár drobných.

Možná už jsme se návodů zřekly a trpělivě čekáme na Boží pokyn co dál... a čekáme a čekáme...
Způsobů jakými k nám Bůh mluví je nepřeberné množství a pokud to náhodou vypadá že ještě nic neřekl, možná opravdu čeká na vhodnou chvíli a "zkouší" naší trpělivost. Možná ale také čeká na náš krok...

Slovy druhé zmiňované knihy ([2] str. 100, 98): Když se staneme křesťany, naše nejdůležitější rozhodnutí se často dějí ve tmě, prozářené pouze Božím světlem. Musíme důvěřovat Bohu, který nám ne vždy přesně říká, co máme dělat. Duch častěji přináší povzbuzení ("Zvládneš to, jsem s tebou") než pokyny ("teď udělej to a řekni toto"). Musíme rozvíjet svůj vztah s Kristem, v němž Ho poznáváme natolik, abychom mohli jednat tak, jak by jednal on, cítit, co by udělal a řekl on...
Bůh ví, co bychom měli dělat, a řekne nám to. Potom poznáme, že ten hlas byl jeho. Říká nám, co máme dělat, ale není to soubor pravidel na každý krok. Říká nám, abychom...ho milovali a pak dělali to, co považujeme za nejlepší. Adam pojmenoval všechna zvířata bez jakéhokoliv Božího zásahu. Bůh mu nenašeptával návrhy ("Podívej se na toho ptáka s dlouhým krkem před tebou, to by mohl být pštros"), ani ho nijak neopravoval ("Ne, ne! Hroch není hezké jméno pro tohle zvíře, králík bude znít lépe").

Když jsem na začátku léta vyrazil z Brna pěšky domů (důvodů bylo spoustu... zkusit si, že to dokážu, mít čas říci díky, provětrat si hlavu, hledat odpovědi...), četl jsem jeden večer kapitolu obsahující citované pasáže. Ustlal jsem si na louce pár set metrů od silnice mezi dvěma vesnicemi. Zavřel jsem knihu a chystal se usnout pod jasnou hvězdnou oblohou... O pár desítek minut později jsem byl spolehlivě probuzen úderem silného hromu. Celkem bez přemýšlení jsem v rychlosti posbíral věci, všechno spěšně naházel do batohu a vyrazil zpět k silnici. Měl jsem v podstatě dvě možnosti: Vrátit se do vesnice přes kterou jsem přišel (která byla trochu dál, ale věděl jsem že tam je jednoduchá autobusová zastávka - přístřešek a jedna stěna). Nebo jít do vesnice necelý kilometr přede mnou a doufat že najdu nějaký přístřešek, kam bych se schoval, tam.
Nevím přesně proč zvítězila druhá varianta - z dnešního pohledu bych mohl říci že mi to Bůh řekl... i když jsem žádný hlas neslyšel a rozhodoval se zcela sám... Za burácení hromu, vydatného blýskání a silného větru jsem dorazil do vesnice. Prošel ji/obešel hledaje nějaký přístřešek a na konec nalezl krásnou zděnou uzavřenou zastávku včetně oken a dveří... Když se za mnou dveře zabouchly, přidala se k přírodním živlům venku ještě vydatná průtrž mračen. Já jsem zůstal suchý.
Z vyprávění není myslím možné pochytit ani desetinu toho jak to na mě v tu chvíli působilo a co mi to vše řeklo k právě přečteným myšlenkám z knihy Adamovo mlčení...


To že měla tahle událost ještě dohru, mi došlo teprve nedávno, při přemýšlení nad tímto programem.
Druhý den ráno jsem se probudil do svěžího slunečného dne. Nasnídal se, podíval na tabuli s mapu na návsi a vyrazil dále. Po dvou nebo třech kilometrech jsem přišel ke křižovatce která tam neměla být... (Neměl jsem na celé cestě s sebou papírovou mapu, jen jsem se vždycky u nějaké turistické mapy zastavil, podíval se kam dále a případně si patřičnou část vyfotil.) Toho rána jsem přehlédl že musím na konci vesnice odbočit...

Když jsem se předchozí večer rozhodoval kam se jít ukrýt, neměl jsem mnoho informací a mohl jsem maximálně doufat že se budu mít kam schovat... a důvěřovat Bohu. Ráno jsem však měl informací dost, abych nezabloudil, jenom jsem jim nevěnoval dostatek pozornosti.

Myslím si, že jsme na tom ve všedním živote dost podobně... je mnoho situací a otázek, kdy je celkem jasné co je dobré a kudy vede správná cesta. Jsou ale i situace, kdy není úplně zřejmé co dělat, žádná z variant není vyloženě špatná. V tu chvíli nám možná Bůh právě říká: spolehni se na mě, vzpomeň si co všechno ses ode mne již naučil a co jsi se mnou prožil, důvěřuj mi...a rozhodni se sám. Vydej se se mnou do neznáma. Pokud chceme Někam dojít, nemůžeme chodit jenom po známých cestách...

Bible není scénář pro náš život, ani plán s přesně vyznačenou trasou. Je to spíše mapa ve které je mnoho různých cest, ale kde je také vyznačeno kudy ne. Neříká nám kudy přesně jít - ale o některých místech říká jasně: tudy ne. Podobně jako zábradlí a varovná tabulka nad propastí...
Bible je plná příběhů, ty však nejsou určeny k tomu, abychom si z nich vytvořili šablonu pro náš život. Jejich úkolem je prokazovat, že Bůh se svým lidem mocně jednal... a že chce jednat i s námi.

Izraelský národ si měl předávat staré příběhy z generace na generaci a pamatovat si je. Ale nejenom to, měl k nim přidávat své vlastní. To je i náš úkol. Pamatujme na události a okamžiky v životě, kdy s námi Bůh jednal, ne proto abychom si mohly pro sebe nebo ostatní poskládat recept na život, ale abychom mohli jít do dalších zkoušek s vědomím, že Bůh jedná.



[1] John Eldredge - !Pozor! srdce muže.
[2] Larry Crabb, Al Andrews, Don Huddson - Adamovo mlčení

Žádné komentáře:

Okomentovat