sobota 29. října 2011

Proč mě Bůh stvořil... člověka?

Položili jste si již někdy otázku "Proč Vás Bůh stvořil?"... nebo pojďme ještě kousek dál.. Proč Bůh stvořil člověka?  
I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy....  Dále pak oddělil souše od vod, stvořil byliny i stromy, ptáky i ryby, a všechnu zvěř, vesmír a hvězdy. ...a viděl, že to je dobré. 
Proč po všem tomto dobrém a dokonalém, nádherném a úžasném o čem sám řekl že je to dobré, stvořil Bůh člověka? Člověka, který to vše pokazí a zničí? Člověka, který místo dokonalého božího plánu začne naplňovat a vytvářet chabé a hloupé, sobecké a destruktivní plány vlastní seberealizace? Člověka, který má svojí hlavu a dělá si věci podle sebe, místo aby svěřil řízení Bohu? Člověka, který, přesto co všechno kolem sebe vidí, Boha odmítá a zavrhuje?

Nemyslím, že podávám ověřenou pravdu pro otázky lidského žití a bytí. Mnohem spíše se jedná o souhrn mého názoru na nadpisem položenou otázku, možná trochu formulovanou a nasměrovanou knihou Chatrč [1]. Některé věci jsou možná i odjinud...

Bůh je všemohoucí. Nepotřebuje tedy člověka, aby pro něho něco udělal, protože na to nestačí. Bohu stačí pouhé slovo... 
Nemám to ze své hlavy, ale cosi na tom bude: Bůh je vzathovou bytostí. Touží po vztahu a po všem co s tím souvisí. Touží po uznání, po pochvale, po slávě a uctívání... po všem tom, na rozdíl od nás, právem. 
Možná to zní podivně, proč by Bůh toužil po uznání, po pochvale... vždyť ví že je Svatý a dokonalý... asi to nelze srovnávat s našimi lidskými touhami ... nějaká podobnost tu ale přeci možná bude.

Nevím jak dnes, ale před lety byly oblíbené všelijaké mluvící hračky. Od jednoduchých "telefonů" ze kterých se ozývalo I love You... až po propracovanější hračky, plyšáky a panenky, které různými způsoby reagovali na podněty ze svého okolí... Dokázaly vyjadřovat radost při rozpoznání známého hlasu, spokojenost při pohlazení, možná i rozčilení nebo smutek... Je jednoduché vytvořit si plyšáka, nebo aplikaci pro mobilní telefon, jež nás bude chválit na každém kroku, vyjadřovat nám uznání, náklonnost, potěšení v každém okamžiku a  přesně dle našeho přání... A přece to pro nás nebude VŮBEC NIC znamenat...


Všemohoucí Bůh stvořil dokonalý svět, ptáky kteří jej chválí svým zpěvem, květiny které jej oslavují svojí krásou, celou přírodu která ukazuje na jeho dokonalost a velikost... Může stvořit COKOLIV aby mu to vzdávalo slávu a čest, vyjadřovalo uznání podle jeho gusta... Proč místo toho na zemi Bůh postavil člověka s vlastním rozumem, s vlastní hlavou ze které vzešlo už tolik zla?

Možná jsem úplně mimo... ale možná to souvisí s předchozím odstavcem. Stejně jako mnohem více znamená uznání od kamaráda. Stejně jako je mnohem cennější že si vás váží přítel nebo přítelkyně, i když to možná dávají najevo neumělými slovy a gesty... než kdyby vás chválil váš telefon na každém kroku přesně podle vašich představ... Stejně tak Bůh touží po uznání a po vztahu s člověkem, který k tomu dospěje ne "naprogramovaným postupem", ale vlastním rozhodnutím, i když je to mnohdy neumělé a pro okolí možná i hloupé...

Nejsem odborník na vztahy, dokonce bych raději řekl že jsem úplný analfabet... přesto si ale myslím že ROZHODNUTÍ je důležitým bodem každého vztahu. Ne že by v lásce nehrály roli další věci, ale moje vlastní svobodné rozhodnutí druhého milovat, je myslím na prvním místě.

Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí a myšlením. A první rozhodnutí před které nás staví, je: jestli uznáme Boha jako všemohoucího a dokonalého Stvořitele, jako laskavého, ale především třikrát Svatého Pána nejen vesmíru ale i našeho života.
A nebo si řekneme že nám za to nestojí. Že si na svůj život stačíme sami, a že sami dobře víme jak se svým životem naložit. Že všechno kolem nás včetně nás samých je jen souhrou náhod nebo hříčkou osudu.

Bůh netouží po zmanipulovaném a neosobním davu, ale po hlubokém osobním vztahu s tebou. S konkrétním člověkem, který přizná Bohu vládu nad stvořením, který přijme úkol jej slavit a uctívat a který přijme nesmírně drahocenný a nezasloužený dar, jakým je nabídka Všemohoucího třikrát Svatého Boha k osobnímu vztahu...



[1] Chatrč - Kde se tragédie střetává s věčností (William P. Young). Recenze je například zde: http://david-novak.blogspot.com/2011/09/chatrc-recenze-knihy.html - pod mnoho postřehů bych se velice rád sám podepsal... Kniha nepředkládá zaručené odpovědi... mnohem spíše pouze ukazuje že odpovědi existují ... a mohou být například takovéto...

UPDATE: myšlenky z tohoto zápisku jsem použil v programu na mládežnických horách. Jeho psaná verze je dostupná zde (má trochu neuzavřený konec...).

sobota 27. srpna 2011

Přesouvání oken v linuxu (Gnome) a možná nějaké další vychytávky...

Krapet mimo mísu, tedy trochu mimo dosavadní texty, bude následující zápisek. Jelikož je ale prvotní myšlenkou a podstatou tohoto místa uchovávat myšlenky pro pozdější nalezení, v podstatě to sem také patří...

Zápisek bude techničtějšího směru a ani nebudu příliš rozebírat detaily - v podstatě mi jde pouze o uchování následujícího "/apps/metacity/general/mouse_button_modifier" ... přeci jen to ale trochu rozeberu, kdyby se to někomu šiklo. Na "všech" domácích počítačích (a nyní již i v práci) využívám jako operační systém GNU/Linux s prostředím Gnome (ve verzi 2). Následující řádky jsou tedy hlavně pro toto prostředí, nicméně myslím že obdobně fungují i v ostatních linuxových prostředích.

Potřebujeme li přesunout nějaké okno po ploše, většina z nás (i ti z operačního systému firmy Microsoft) jsme zvyklí chytnout okno za záhlaví (titulek okna) a přetáhnout jej na požadované místo. Vše je v pořádku a většinou to stačí... nebo to jde i lépe?
 Možná už jste se také někdy setkaly s nějaký dialogovým oknem které bylo poněkud větší než váš "monitor" - při dnešních rozlišeních již se to téměř nestává... Jde prostě o to že máte zobrazenou část okna ale tlačítko Ok nebo Storno je kdesi pod úrovní obrazovky a na plochu se nevešlo. Na slepo klikat moc nelze a přesunutí okna tažením za horní okraj také není možné protože prostě "výš" nemůžete. Pravda ... dnes už nás to moc netrápí...

Položil jsem ale otázku k přesouvání oken... jde to i lépe než za horní okraj?
Nevím jestli lépe ale velice dobrou alternativou je za použití levé klávesy Alt (ve výchozím nastavení) a chycení a tažení okna kdekoliv za jeho obsah. (Znovu podotýkám že je to záležitostí Linuxu, v MS Windows o ničem podobném nevím, klidně mě poučte.)
Prostě nemusíte hledat myší titulek okna, pouze stisknete klávesu Alt a okno chytnete kdekoliv a přetáhnete. A co více, pro změnu jeho velikosti se nemusíte strefovat na jeho okraj, ale se stejnou klávesou okno pouze "chytnete" prostředním tlačítkem myši (kolečkem) a místo přesunutí jej zmenšíte nebo zvětšíte na požadovanou velikost...

Abych už se dostal k tomu pro mě podstatnému, ve výchozím nastavení je tou "speciální" klávesou levá klávesa Alt, ta se ale občas ve spolupráci s myší používá i k jiným účelům (myslím že například na něco v Gimpu) a trochu se to hádá...
A tak jsem kdysi (a nyní znova) hledal možnost jak klávesu Alt změnit za něco jiného (v mém případě za levou klávesu Win - to rozevláté okno mezi Ctrl a Alt).
A abych to opět nezapomněl, píši si to sem...

Změna (v případě Gnome) je možná přes gconf-editor, kde je klávesa nastavena v následující položce (druhý řádek udává položku kde je možné změnit tlačítko pro změnu velikosti z prostředního na prvé - vhodné pokud máte rozviklané kolečko a při jeho stisku se vám otáčí jako mě v práci...).
/apps/metacity/general/mouse_button_modifier
/apps/metacity/general/resize_with_right_button


Je to sepsáno dost hrubě (pro mě), pokud by se našel někdo kdo by chtěl tyto informace použít a nevěděl si rady, nebojte se ozvat...

sobota 18. června 2011

Pamatuj na den odpočinku,...

...že ti má být svatý. 
V neděli se nepracuje. V celku zažitý princip který nám většinou není nijak cizí. Přijde to vhod, jednou za týden vypustit povinnosti z hlavy, vyrazit na výlet, na procházku, přijít na jiné myšlenky... každý upřednostní a vyhledává něco jiného. Ať už je v kralickém překladu: pomni na den sobotní,... nebo v ekumenickém: pamatuj na den odpočinku,... znamená to totéž. Dej si volno, relaxuj, odpočiň si... 


...nebo to snad není celé? Nezapomínáme při našich nedělních činnostech na něco? Neuniká nám přeci jenom kousek čtvrtého přikázání? Den odpočinku nám má být svatý. Co to ale konkrétně znamená? Podívejme se do proroka Izaiáše na konec 58 kapitoly: [13] Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči,
 [14] tu nalezneš rozkoš v Hospodinu "a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit." Tak promluvila Hospodinova ústa.

Je mnoho způsobů jak
za hezkého počasí strávit nedělní odpoledne: výlet na kolech/motorkách, koupání v lomu, houbaření, fotbal, motokáry, bowling s pizzou... cokoliv podle našich představ. 
Jenomže neděle má být věnována Bohu. Sedmý den mám prožít v prvé řadě s Bohem, ne partou kamarádů...
Na bowlingu, motorkách a houbaření není pranic špatného, pokud tím ale nepřehlušujeme rozhovor s Bohem. 
I Izaiáši říká  ..."a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země"... jinými slovy, neboj se že bys o výlet přišel, kamarády nezklameš, ale začni u Mne.

pondělí 13. června 2011

Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,...

Před týdnem mě doma v knihovničce zaujala (hlavně díky shrnutí na zadní straně obálky) knížečka od Dereka Prince - Manželé & otcové ... třeba se mě to také někdy bude týkat, aneb co se v mládí naučíš ve stáří jako když najdeš.  Bylo to pár dní před zkouškami a tak jsem ji pouze zařadil do pomyslného seznamu "k pozdějšímu přečtení". Jelikož už mám úspěšně po státnicích, je čas opět otevřít nějakou knihu, pokud možno netechnického charakteru. Nemíním zde zakládat čtenářský deník a rozepisovat osoby a obsazení následované stručným výtahem z děje. To jenom aby bylo zřejmé odkud následující myšlenky pramení...

Text (z Matoušova evangelia z 25. kapitoly od 31 verše) začíná rozdělováním. Rozdělováním  lidí u posledního soudu... jedněch od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Nic překvapivého... 

Co ale udělali tak strašného ti kdo jsou posléze vyhnáni do věčného ohně? Nic! Právě že neudělali nic. Nejde o to že porušili některé přikázání... že by někoho zabili, něco ukradli, křivě svědčili.... Jde o to že neudělali NIC.
Kolik jsem promeškal v životě příležitostí kdy jsem prostě jen neudělal nic?


Otče můj v nebesích, otevři mé oči abych viděl, mé uši abych slyšel a mé srdce abych rozpoznal čas kdy nemám nečinně sedět.

sobota 11. června 2011

Abych nezapomněl...

Nebudu zabíhat příliš do historie (zatím se svým věkem nemám moc kam), vrátím se ale nějakých 5 let zpátky a trochu popřemýšlím a shrnu některé události které mě od té doby provázely. Jen tak... abych nezapomněl.

Je tomu něco málo přes pět let, kdy jsem složil maturitní zkoušku na jedné SOŠ a SOU řemesel v oboru Mechanik elektronik. Jistě by bylo na co (tématicky) vzpomínat i z let předchozích, události se ale tak trochu opakují a podobají,... Složil jsem maturitní zkoušku a (hlavně díky jejímu výsledku) jsem byl přijat na vysokou. Možná nic překvapivého... kdyby jste mě neznaly, jako se znám já... 
Jak už to tak bývá prvních několik semestrů na technické škole probíhá třídění, a mnozí musí z kola ven. Příležitostí k nedobrovolnému odchodu bylo mnoho (matika, fyzika,... později několikrát signály na desítky způsobů,...) já jsem však procházel. Občas jen s pár body přes minimum, ale žádný předmět jsem nemusel ani opakovat.
Mimo jiné také přišla na řadu angličtina. Jen pro úplnost zmíním, že jsem měl od základky po střední (cca 11-12 let) němčinu, která ve mě (kromě hlubokého odporu) nezanechala žádnou stopu. Na rovinu, neřeknu si ani o rohlík! S angličtinou jsem musel (bez základů!) začít v kurzu pro mírně pokročilé (a během 3 semestrů projít 3 kurzy až po středně pokročilé). Vyzní to poněkud podivně, nicméně jsem pár dní před první zkouškou z ANJ dostal do ruky verš z 1.Korintským 10:13 (Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.) a tento verš mě provázel až do konce studií. A má pravdu... 

Během těch pěti let jsem prošel mnoho předmětů na které prostě nemám. A u věcí které vím se mnohdy stává, že na ně narazím zcela "Náhodou" pár dní nebo minut předtím než je potřebuji řešit.

Pro mě trochu neuvěřitelným způsobem jsem dospěl do tohoto týdne a...
..bez valného vlastního přičinění a se zásadní pomocí shůry úspěšně ukončil vysokoškolská léta, aneb Bůh by byl ING na entou....
...já sem v tom fakt nevinně...

Bůh mě tam držel zuby nehty (a já jsem mu to často nijak neulehčoval :-(...). V tuto chvíli to vypadá že budu mít i práci (a opět s minimální zásluhou z mé strany).... 
A tak se často ptám: Co pro mě máš připraveno? Kam mě chceš vést? Kde mě chceš použít?

čtvrtek 28. dubna 2011

...smrt jen dalším velkým dobrodružstvím.

Nemíním zde rozebírat předlohu uvedeného citátu (pochází z poněkud rozporuplného zdroje). Dokonce si jej i trochu upravím do podoby "Pro křesťana je smrt jen dalším velkým dobrodružstvím."

Smrt je téma v naší společnosti a v našich kruzích příliš nerozebírané a (pominu-li bulvární tisk) pokud už o ni hovoříme, pohybujeme se co nejopatrněji abychom někoho ještě více neranili. Následujícími řádky nechci žádným způsobem zlehčovat, zesměšňovat či znevažovat téma smrti (doufám že to tak ani nevyzní), půjde pouze o můj osobní pohled na věc a můj postoj. Uznávám že teorie je něco jiného než praxe, a až se setkám se smrtí (svojí vlastní, či někoho blízkého) blíže, některé věci se možná změní... možná také ale ne.

Podstata mého postoje vychází z faktu že jsem křesťan a tedy věřím v existenci nekonečného Boha, a v "něco" po smrti. Bez tohoto předpokladu jsou následující řádky zcela nesmyslné...

Bojíte se vlastní smrti? Studentská léta je poněkud předčasná doba pro podobné otázky ne? Možná se vás už ale někdo zeptal: co když tě venku porazí auto? Víš co s tebou bude? Víš "kam" půjdeš? Nevím jestli to je úplně přesné, ale já se své smrti nebojím. Vím že to jednou přijde a vím co mě potom čeká (rámcově :)). Co mě možná trochu kazí tento postoj jsou lidé kolem mě, kteří neznají můj postoj, nebo jej neumějí přijmout a tak "mám starost", že se budou rmoutit za mě ... když já už budu v lepším...
Smrt není tragédie, tragické mohou být okolnosti. (to jsem vymyslel já, nebo si to alespoň myslím :))  Pokud mám jistotou v Kristu, smrt je pro mě přirozenou součástí života a vstupem někam dále, něco jako stěhování za lepším. To není tragédie, tragické mohou být okolnosti...

neděle 24. dubna 2011

Zaradoval jsem se, když mi řekli:...

Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! Žalm 122:1

Může to být i moje píseň? Opravdu to takto mohu říci? Vyznívá to z mého srdce? Nemám na mysli "Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem si zahrát před mládeží fotbal, ... popovídat ke kávě po shromku,... po mládeži na pizzu,..."
David říká: Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! Není podstatné kde přesně to bude, není důležité jestli tam budou kámoši a jestli zazní z kazatelny nějaký fór... Všechno jmenované je až druhořadé... Je pro mě podstatná přítomnost Hospodina?

neděle 10. dubna 2011

podobenství O nepoctivém správci

Následující text vznikl a byl použit jako součást mládežnické bohoslužby.
 

Lukáš 16:1-9

Dobré ráno,
Co říkáte dnešnímu čtení? Jednalo se opravdu o příběh z Bible? Nejde přečtené podobenství přímo proti zaběhlým biblickým principům? Neodporuje si dokonce hned s dalším oddílem? Jestli máte podobné pocity, jste na tom stejně jako já před třemi týdny, když jsem se dozvěděl že máme jako mládež na starosti dnešní shromáždění a co je na rozpisu ke čtení.

Nejčastěji je v příběhu kladen pouze důraz na prozíravost služebníka, i přes to že je v bezvýchodné situaci. A ostatní aspekty a praktiky jsou odsouvány stranou. Jedná se o podobenství a to bývá zaměřeno na jednu konkrétní věc.

Já se vám dnes pokusím předložit ještě trochu rozšířenější přístup k celému příběhu.

Proč vůbec Pán Ježíš používal tak kontroverzní a výbušná témata ve svém kázání (myslím že toto není jediný případ)? Možná chtěl probudit spící posluchače, přimět je k přemýšlení, k diskusi? To jistě není od věci a je to zvláštní výsada právě kontroverzních témat.

Pojďme tedy chvíli diskutovat nad předčteným oddílem. K následujícím myšlenkám mě přivedlo kázání pana faráře Grubera z Brna.

Dosadit přečtený oddíl do našeho života a obsadit postavy lidmi z našeho okolí, asi nebude tak docela správné řešení. Popisované praktiky se musí každému slušnému člověku příčit. Uvedený oddíl zcela jistě není pobídkou k nepoctivému spravování firemního majetku. Jsem si dokonce jist že nás nenabádá k podobnému jednání ani kdybychom firemní majetek spravovali poctivě a vyhozeni byli naprosto neprávem. Mezi lidmi bychom těžko hledali člověka který by pochválil svého podřízeného, protože promíjí dluhy z majetku svého pána.

Zkusme ale příběh posunout na trochu jinou rovinu a do role bohatého člověka dosadit Pána Boha. Takováto představa není nikterak scestná, vždyť Bůh je přece stvořitelem a tedy svrchovaným majitelem všeho. Zbývá nám již jenom nalézt postavu nepoctivého správce. Není to tak těžké, stačí se rozhlédnout po svém okolí, v prvé řadě do zrcadla!

Muž v našem příběhu je pověřen správou majetku bohatého člověka, my jsme také dostali k obhospodařování určité bohatství: peníze, čas, prostředky, ale v prvé řadě náš život. Velice často se však nechováme jako pověření správci, ale jako vlastníci a majitelé. A stejně jako je nepoctivému správci oznámeno že má složit účty protože bude vyhozen za nepoctivé jednání, říká Ježíš i nám že všichni zhřešili a čeká nás zúčtování.

Těžko říci jestli obvinění proti správci v tomto podobenství byla vznesena oprávněně, obviněný ale tuší že u spravedlivého soudu nemůže obstát. Nesnaží se zamést špínu pod koberec, ví že to nemá cenu, ale ani nesloží ruce v klín a nenechá věci rezignovaně plynout.

Zítra bude vyhozen na dlažbu, ale ještě dnes má plné kompetence k jednání ve jménu svého pána. Zítra už nebude mít nic, ještě dnes má ale dispoziční právo a jeho podpis má stejnou váhu jako podpis jeho pána. Ještě dnes je pánem situace.

Jeho další kroky vedou k jedinému cíli, poslední možnosti a pravomoce které má investuje do lidí. Zavolá si dlužníky svého pána a skrze odpuštění si začíná budovat a upevňovat vztahy.

I nám je snad jasné že bychom to u spravedlivého soudu neuhádali. Vždyť je v listu Římanům psáno: Nikdo není spravedlivý, není ani jeden. Římanům 3:10

To ale neznamená že máme všechno zabalit a nechat plynout, ono to nějak dopadne. Stejně jako hlavní postava našeho příběhu, bychom měli zbývající nám vyměřený čas, prostředky a bohatství v prvé řadě investovat do lidí, do vztahů s blízkými, se spolupracovníky, sousedy, spolužáky, do vztahů s lidmi v našem okolí. A to ne jenom do těch od kterých bychom mohli někdy něco chtít.

O několik kapitol dříve v Lukášově evangeliu je příběh o Ježíši a hříšnici v domě farizeově. Ježíš na příkladu dvou dlužníků, s rozdílnou výší odpuštěného, dluhu ukazuje postavení ženy hříšnice, které je odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo. Lukáš 7:36-50

I dnes přečtený příběh nám tak trochu nepřímo naznačuje, že velice důležitým a mnohdy prvním krokem v budování vztahů je odpuštění. Teď jistě namítnete, co je  to za příklad od nepoctivého správce, to se mu to odpouštělo z cizího bohatství. Popřemýšlejme ale nad tím, že jsme i my pouze správci a ne majitelé.

pátek 8. dubna 2011

Zemědělství...

Následující řádky jsou povzdechem v podobném duchu jako zápis z prosince loňského roku.

Pozoruji to již dlouho ve svém okolí a myslím že je to celkem obecný trend.
Zemědělství se prostě dneska nenosí. Pokud máš něco společného s hnojem, tak jsi o třídu níž a k nám nepatříš. Jezdíš s traktorem a vozíš obilí, brambory, siláž...?

Mohl bych pokračovat, ale nemá to cenu. Chápu že je pohled na zemědělství silně ovlivněn dobou komunistické nadvlády, proč si ale neuvědomíme že jediné zemědělství (v různých podobách) je 100% zdrojem naší obživy i když se v něm pohybuje sotva 2-3% obyvatelstva (čísla mám vycucána z prstu :)). Uznávám že jsou zde více či méně zdařilé produkty chemického průmyslu, i ten ale většinu svých zdrojů (doufám) čerpá ze zemědělství...

Pocházím a bydlím na vesnici a ač jsem se vydal oborem elektrotechniky a komunikací, zemědělství mi není úplně lhostejné. Jedním z důvodů je jistě fakt že v něm pracuje taťka, mnohem zásadnější ale pro mě myslím bylo několik posledních letních brigád strávených v zemědělské společnosti coby děvečka pro všechno...

Jsem za těch pár let nesmírně vděčný, ne proto že bych si vyloženě liboval v zametání kůlen, opravách zahnojených vozů, čištění silážních jam, nahánění krav a desítkách dalších více či méně voňavých činnostech, které mě, coby člověka bez řidičáku skupiny T (na traktor), dennodenně potkávaly. Mohl jsem si ale uvědomit že i zde jsou lidé kteří umějí věci o kterých se vyštudovaným inženýrům ani nezdá, a přitom to dělají za peníze které atakují minimální mzdu... spíše z té spodní strany.

Událost která mě přiměla napsat tento příspěvek se týká rozhodování o ne/povolení stavby bioplynové stanice v místní zemědělské společnosti. Peněz v zemědělství je málo (tedy je jich asi dost, ale na špatných místech) a tak není divu že se zemědělské společnosti snaží sehnat kde jakou možnost na které by se dalo vydělat trochu peněz na provoz zbytku podniku. Na jednu stranu je trochu smutné že by se část zemědělských plodin (hlavně kukuřice) měla zkrmit plechovou krávou (bioplynkou), vzhledem k situaci je to ale asi nejrozumnější možnost. Mimo to se v ní totiž zpracuje i hnůj který tudíž není nutné celoročně v létě v zimě dennodenně vyvážet přes celou vesnici na komposty různě rozprostřené po polích, ale vyveze se pouze cca 2x do roka v nejvhodnější okamžik "vyhořelé" palivo z bioplynky.
Při oznámení záměru (ve stádiu rozhodování ANO/NE) vybudovat zde bioplynovou stanici se okamžitě zvedla vlna záporných hlasů které byli rezolutně proti. Neříkám že je na záporných hlasech něco špatného a že se nemá diskutovat. Otázky (a obavy) kolem výstavby bioplynové stanice jsou jistě na místě. Co mě ale velice zarazilo byla fanatičnost lidí kteří byli proti (mnohonásobně umocněná tím že jsem si jich do té doby velice vážil a byli pro mě do jisté míry vzorem moudrosti, rozvážnosti ale i křesťanského života a výchovy).

Problém nevidím ve výsledném rozhodnutí (které zní NE), ale ve způsobu a prostředcích které byli použity k jeho dosažení. Je mi z toho smutno a asi trochu ztrácím iluze o ideálech malebné vesničky a jejích lidech zde na Vysočině.

Hnůj a špinavá práce vám příliš pod nos nejde, ale vepřový řízeček s bramborem při slavnostním nedělním obědě vám nesmrdí! Uvědomte si prosím že i za vepřem, knedlem a zelím na vašem talíři je tvrdá a špinavá práce za kterou dotyčný dostal sotva třetinu vašeho platu který si vyděláte osmihodinovým sezením v pohodlném křesle v kanceláři, zatímco on strávil mnohdy i 13 hodin v horku, dešti a špíně v nepohodlné sedačce traktoru nebo s vidlema v ruce.

Poslední řádky berte s rozmyslem, vím že každá práce má svá pro a proti.

Bylo by toho ještě hodně co k zemědělství napsat... (proč se vykupuje metrák obilí dneska stejně "draho" jako před třiceti lety, když se vše ostatní zdražilo v podstatě desetkrát?, proč je výkupní cena mléka pro zemědělce 6 korun, zatímco výrobní 8 a na pult se dostane odstředěné, naředěné a jinak zmršené skoro za 20? Proč nám není líto dát 80 korun za krabičku cigaret a 300 za flašku alkoholu na nichž i přes velké daně výrobci vydělávají neskutečné peníze, ale brbláme a křičíme když se zdraží chleba a máslo o pár haléřů které nám dodávají zemědělci pracující za minimální mzdu od nevidím do nevidím?)

čtvrtek 17. března 2011

Křesťanský film? Fireproof!

Už tomu bude určitě přes rok co jsem se dostal k a viděl film Fireproof. V té době ještě v originále v angličtině s českými titulky. Musím říci, jenom tak mimochodem, že jsem z kraje filmu měl co dělat stíhat číst... a to jsem myslím celkem cvičený...
To sem ale tak úplně nepatří, jenom že jsem se před nedávnem dostal k ke zmíněnému filmu s českým dabingem (pod názvem V jednom ohni) a tak jsem neodolal a pustil jsem si jej znovu. Stojí to za to! 

Myslím že nemá cenu zde popisovat děj filmu či jeho hlavní zápletku, tu lze lehce nalézt například na ČSFD.cz - V jednom ohni/ Fireproof (2008). Pokud budete mít možnost se na tento film podívat, určitě neváhejte. (Rostoucí) hodnocení 71% na výše zmíněném portálu je opravdu výrazné hodnocení pro ryze křesťanský film...

Trochu je mi smutno nad některými komentáři kteří film odsuzují právě kvůli jeho spojení s vírou... proč jim nedochází že bez Boha to nejde?

"Jak mám prokazovat lásku někomu, pořád do kola a znovu a znovu, kdo mě neustále odmítá?..."  
"Dobrá otázka... Jak můžeš dávat něco co nemáš?"
(volně převzato z filmu)

středa 9. března 2011

Humor....

Zábava hýbe světem... s Humorem s velkým H ale nemívá příliš mnoho společného. Humor je vážná věc!

Bylo mi přátelsky poraděno (fuj to zní hnusně...), že bych se mohl víc smát. Musel jsem nad touto poznámkou nějakou dobu přemýšlet, ať jsem ji ale bral z kterékoliv strany, nemyslím si že bych se nesmál nebo smál málo. Háček tedy asi nebude v tom že se nesměji ale čemu se směji... A kdy se snažím udržet vážnou tvář.

Smích je (dnes?) velice často vyvoláván na úkor někoho jiného. Bavíme své okolí a přátele zesměšněním ostatních. A v takových chvílích se mi prostě smát nechce. Pokud humor nemá hlubší myšlenku, nenutí k přemýšlení a zneužívá 'nevyného' tak je poněkud chudý. Možná proto mám rád Marka Ebena...

Mnozí jistě namítnete, že si i oni mohou dělat legraci z vás a vy to přijmete... promiňte, ale to neberu. Pokud se jedná o dvě rovnocenné osoby které si utahují navzájem jedna z druhé, nemám nic proti... Mnohem častěji si ale bereme na mušku člověka, který nám prostě v tomto směru nemůže konkurovat...

Bavme se ... ale ne na cizí účet ... 
... jo a mě se klidně smějte :)...

Facebook... dobrý sluha... ?


...ale zlý pán! Úsloví všem jistě velice dobře známé. A není pochyb že platí nejen o ohni ale o spoustě dalších věcí které nás obklopují.
Nechci vás nijak odrazovat od používání Facebooku, je to zcela jistě zajímavý prostředek pro sdílení fotografií, plánování akcí, rozšiřování informací, a tak dále...

Bohužel ale, stejně jako na spoustu podobných 'užitečných' věcí,se i na facebook rázem nabalilo mnoho špíny, hnusu a odpadu a každý se snaží urvat si kousíček profitu pro sebe. A nutno dodat že jeho vývojáři a manažeři proti tomu příliš nebojují... 

Člověk je od přírody (nebo od Boha?) zvídavý až zvědavý tvor a tak jej zajímá všechno možné. Není tedy divu že kliká na cokoliv nad čím se ukáže místo šipky...
...ručička...
... a příliš nepřemýšlí kam že by zmíněný odkaz mohl vést. A pak dochází k tomu že máte úvodní stránku facebooku zahlcenou spoustou zpráviček komu se co líbí...

A to se prosím nejedná o dvanáctileté puberťáky (kteří mimochodem myslím nemají na Facebooku co dělat... jestli si dobře vzpomínám na podmínky potvrzované při registraci...).

Jsem si jist že nikdo z těchto lidí si doopravdy nepřeje mýt v seznamu oblíbených zmíněné stránky. Dokonce si myslím že mnozí ani nevědí že je tam mají. Jak je to možné? Prostě jste byli moc zvědaví a klikli jste na co jste neměli. Ani nemusíte cíleně klikat na tlačítko "To se mi líbí".  Dokonce ani nemusíte klikat na odkaz na stránce Facebooku. 
Pokud nevěříte, bezpečně se odhlaste (pokud jste přihlášeni) na stránce Facebooku (v pravo nahoře Účet -> odhlásit). A poté opište do adresního řádku prohlížeče adresu z prvního obrázku (tu obsahující 'nebezpecna-skluzavka'). Pokud si na otevřené stránce budete chtít přehrát video, zobrazí se vám požadavek na přihlášení na facebook... proč asi?  kdyby jste byli přihlášeni... ničeho si nevšimnete....
Toto je jeden z mnoha příkladů, a 'špatná' strana bude vždy o krok napřed, takže se budou objevovat stále nové a nové podfuky a podvody (není to tak dávno co jste ještě na podobných stránkách museli cíleně kliknout na "Líbí se mi")...

Největším problémem ale není to, že si o vás kamarádi přečtou, že "se vám líbí Simsnovi - Homer a dietní pilulky" ale to že jste potencionálnímu útočníkovy otevřeli vrata do svého soukromí... 


Přemýšlejte prosím na co klikáte a kroťte svojí zvědavost. A pokud je větší, otevírejte "nedůvěryhodné" odkazy nějakým bezpečnějším způsobem...

V této souvislosti mám ještě jednu poznámku. Zatím se mě tedy přímo netýká ale co kdyby někdy... Jak chránit svoje děti před nástrahami sociálních sítí (facebook není jediný!) a internetu?!?!!!... a bude to horší!
Zakazování nemá cenu, ...minimálně ne trvale ... od kdy ale dokáží po rozmluvě sami uvažovat a odhalit nebezpečí když to nedovede většina dospělých?

UPDATE 4.10.2011: v souvislosti s některými událostmi jako například http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2017410 už na přístup k facebooku používám zcela jiný profil prohlížeče ve kterém nedělám nic jiného... (kdyby byl zájem můžu popsat více...)

čtvrtek 10. února 2011

Víte že email je jako korespondenční lístek?

Musím říci že mě (a myslím že i všechny kdo do problematiky trochu vidí) čím dál více děsí neznalost a nevědomost v oblasti počítačů, sítí a internetu. Každý nemůže být odborník a ani by to nedělalo dobrotu, ale nějaká základní pravidla by měli znát všichni. Je spousta věcí  kterým taky nerozumím a musím říci že jsem se už i pěkně spálil, do některých věcí ale aspoň trošičku vidím a tak bych je chtěl předat dále v nějaké přístupné formě... tedy vzhledem k tomu že to tady nikdo nečte tak je to podivná úvaha... no nic.

Posílat někomu korespondenční lístek už není příliš běžné, pohledku z dovolené ale poslal nebo dostal jistě každý. Určitě by vás nenapadlo psát na pohledku nějaké důležité důvěrné informace, prostě proto že by si je mohl kdokoliv kdo bude po cestě přečíst.
Stejně tak je vám asi jasné (minimálně když se nad tím trochu zamyslíte), že když dostanete dopis a na něm bude odesílatel Franta Novák, že to sice s velkou pravděpodobností bude dopis od pan Nováka, ale klidně by to taky mohl být šprým od od někoho úplně jiného, kdo tam pouze napsal adresu Franty Nováka. A bude-li se jednat o něco důležitého budete vyžadovat nějaké další ověření... (podpis...)

V emailové komunikaci je mnoho věcí velice podobných jako v případě běžné pošty, což si ale mnoho lidí vůbec neuvědomuje.
Stejně jako je možné poslat dopis a na obálku napsat jako odesilatele Prezident České republiky - Hrad - Praha, je snadné (opravdu snadnější než si myslíte) poslat vám email a jako odesílatele nastavit v podstatě libovolnou adresu... třeba i prezident@ceske.republiky.cz nebo adresu vaší nejlepší kamarádky (a vůbec nepotřebuji přístup do jejího emailu!).
A stejně jako si může vaši pohledku z dovolené přečíst kdokoliv komu projde pod rukama, může si i Váš email přečíst kdokoliv komu projde tak říkajíc pod rukama...

Jak se proti tomuto dá bránit? Je pravděpodobné že při popisování zážitků z hor svému spolužákovi vám na tom nesejde a ani se nikdo nebude snažit váš email zachytávat a číst, je ale dobré to vědět a rozlišovat co si může někdo přečíst a co ne a probudit se z blahého snu "mě se to netýká".

Tento zápis není předurčen k popisování jednotlivých kroků k vyřešení nastíněných problémů, ty lze nalézt na mnoha místech na internetu. Jenom ve zkratce zmíním body které se toho týkají: digitální podpis a šifrování.

neděle 23. ledna 2011

...obsah je forma...

Všímám si toho již delší dobu v mnoha situacích a oblastech. Právě jsem se vrátil z jedné trochu rozporuplné akce. Určitý vnitřní 'rozpor' spočívá v tom, jakým způsobem ostatní kolem mě brali přítomného řečníka. Určitě jsem slyšel mluvit jiné lidi a jiné přednášky, které mě oslovili a zaujali více. To ale není důvodem k tomu abych se nesnažil nalézt na jeho projevu nějakou myšlenku aktuální pro mě a ještě navíc strhával svojí nechutí ostatní...

Zkusme se zamyslet nad slovy písně Vltava od Daniela Landy. Možná s ním v mnohém nesouhlasíte, možná vám nesedí jeho styl a způsoby, možná ho ani nechcete znát, jeho myšlenky ale mají hlubokou pointu kterou dává k přemýšlení. Nechce abychom slepě souhlasili, ale abychom přemýšleli, udělali si úsudek, vlastní názor a podle něj se chovali.

(nejen) Ve zmiňované písni nastavuje zrcadlo naší společnosti a mimo jiné zpívá ...obsah je forma... To je myšlenka tohoto příspěvku. Proč tolik dáme na formu projevu než na obsah. Proč nás odradí všechno možné okolo a nejsme pak ochotni zamyslet se nad myšlenkou. Ne každý dokáže perfektně zaujmout a "bavit" lidi svým proslovem, to ale neznamená že myšlenka kterou chce předat, nestojí za zamyšlení. Naopak je myslím mnoho "bavičů" kteří zaujímají prázdnými slovy...
Proč je pro nás důležitější kdo mluví a jak než o čem?

pondělí 10. ledna 2011

Mlha

Když jsem včera večer dorazil na koleje, měl jsem v hlavě poněkud zmatek. Myšlenky se mi motaly jedna přes druhou (jako v poslední době často). Nezodpovězené otázky na pořádku moc nepřidaly.

Abych si trochu provětral hlavu vyrazil jsem na vzduch... popřemýšlet, proběhnout se, modlit se...

Venku panovala slušná mlha, takže bylo vidět jen na pár metrů. Trochu mi to připomnělo situaci v mojí hlavě. Taky vidím v životě sotva pár kroků před sebe...


Nebýt pouličních lamp a oranžových výstražných světel kolem příkopu a nepohybovat se ve známém prostředí asi bych v té mlze brzy velmi rychle zabloudil... V životě ale, pokud chci jít kupředu, musím se stále pohybovat po neznámém prostředí....

Jak příhodný verš jsem dostal na letošní rok z 23. žalmu: Hospodin je můj pastýř,...

Proč si nenecháme poradit?

2. Samuelova 11:1-12:14

Král David je považován za největšího Izraelského krále všech dob. Byl povolán od Boha, pomazán, vyvolen Hospodinem aby vedl boží lid.
A tento David se nechal strhnout k hříchu. On který měl být příkladem celému Izraelskému národu, zcizoložil se ženou svého věrného vojáka a aby to ututlal, zosnoval vraždu. To je i na dnešní dobu bezbožných vládců celkem silná káva.

A když se zdá že je vše vyřízeno a zahlazeno, David šlechetně přijímá ženu zemřelého vojáka pod svojí ochranu (a o pravé podstatě věci nikdo nic neví),  přichází prorok Nátan a vypráví Davidovi příběh o boháči a chudákovi a o nepříliš čistých praktikách prvně jmenovaného. David je spravedlivý král a proto hodlá rezolutně zasáhnout proti tomuto bezpráví.
Na to ale Nátan poodhaluje osoby a obsazení vyprávěného příběhu: "Ten muž jsi ty! Podívej se co všechno ti Bůh dal a kdybys chtěl, přidal by ti mnohem víc. A ty ses dopustil toho co je zlé v Hospodinových očích!"
Velice troufalé. Podívejte se co se dneska děje lidem kteří chtějí ukázat na nějakou špínu.
Král David měl jistě mnohem větší pravomoc a Nátan si to mohl šeredně odskákat. To prostě není jen tak přijít za někým a ukázat na jeho chyby.

David ale uznává chybu: "Zhřešil jsem proti Hospodinu." nebo jak zpívá v žalmu 51:
Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích.(Žalm 51:3-4)
Nemyslím si že by předtím nevěděl že to co provedl bylo špatně, v tuto chvíli si ale uvědomuje, že ututlávání a zahlazování hříchu nás vede do stále hlubších vod. Hřích plodí další hřích.
Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. (Žalm 32:3-5)

Může něco David a Nátan říci dnes nám? Položme si otázku zda máme kolem sebe někoho jako měl David Nátana, někoho kdo se nebojí ukazovat na naše chyby ne proto aby nás shodil, ale aby nám pomohl? Dokážeme my sami přiznat chybu?

Nemusí to být zrovna něco velikého, třeba jen nějaká drobnost. Možná ani netušíme že to co děláme je špatně. Sám dělám mnoho hloupostí a mnohdy mi to ani nedojde. Nevidím to, nevšimnu se že je něco špatně. Každý vidí věci trochu jinak, zaměřuje se na jiné detaily. Přikládá důraz trochu jinam.

A někdy možná dělám něco co není vyloženě špatně, někdo jiný ale ví že to jde udělat jinak lépe.

A když pak někdo přijde a řekne nám tytyty! to se nedělá, místo abychom se zamysleli a uznali pravdu, postavíme si kolem sebe bytelnou zeď, obrníme se nějakým úšklebkem a snažíme se naši chybu zahrát do autu, místo abychom ji uznaly a začali znovu a lépe. Hledáme okamžitě chyby v tom jak nám to bylo řečeno a kdo nám to řekl, soustředíme se na obal místo abychom vnímali obsah.

Co je ale možná ještě smutnější, že máme podobnou reakci i když nám nikdo nevytýká žádnou chybu, jenom nám chce poradit, pomoct s něčím co neděláme nejlépe. Proč je naše reakce (byť jenom v mysli) Co ty tomu rozumíš, co my máš do toho co kecat! Já to vím nejlíp!

Neříkám a netvrdím že máme slepě přijímat rady a napomenutí ze svého okolí. Možná ani druhá strana nemá pravdu. To o co mi jde, je abychom se nad tím zamysleli, uvažovali, jestli na tom něco nebude. Jestli náhodou nemá pravdu? Jestli nevidí něco co já ne? Zamysleli se nad obsahem, nad myšlenku ne nad formou podání.

Ještě je zde druhá strana příběhu. Postava Nátana. Jsem někdy v pozici, že bych měl někomu ukázat na chyby? Beru to potom tak že chci dotyčnému pomoct, nebo využívám vhodnou příležitost k jeho shození? Vidím že někdo dělá něco a já vím jak to udělat lépe, budu si o tom šuškat za jeho zády abych ukázal jak jsem dobrej a jaký on je nemehlo? Nebo půjdu k dotyčnému a poradím mu?


Jsou zde dvě role, do kterých se za život dostane jistě každý z nás. Je naším prvotním cílem v roli Nátana druhého shodit nebo mu pomoci? A pokud jsme v pozici Davida a někdo nás přišel na něco upozornit, berme to, že nám chce pomoct a ne nás shodit? (A pokud jeho cílem není nám pomoct, tak to stejně není náš problém!)

(Program z mládežnických Hor 2010 - Špindlerův Mlýn)